Ahoj!
Kdo vlastně jsem a kdo Vám tady občas bude psát své zážitky z cest? Tak se pohodlně usaďte a věnujte mi pár minut svého času.
Znovu tedy ahoj, jsem Tereza, malá holka z malé vesnice, která má ráda velké věci a ještě větší svět. Během jednoho roku se mi docela náhodou podařilo navštívit dvanáct zemí na naší planetě, potkat nespočet skvělých lidí, čelit nejrůznějším výzvám, ale taky zažívat nejrůznější zklamání.
Tady však zklamání a negativní energie půjdou stranou a zaměřím se na to dobré! Miluji hory, oceány, útesy, lidi, zvířata, především svého výmarského ohaře Swena. Dobré jídlo ale také pití, turistiku, válení se doma v posteli a mohla bych pokračovat donekonečna. Nesmím však opomenout ani cestování, které se stalo tak trošku životním stylem. S odstupem času jsem si uvědomila, že cestování není jen o poznávání míst, které jsou od České republiky tisíce kilometrů daleko, a proto Vás dnes s sebou vezmu na některá místa do Jeseníků.
Před začátkem zimní sezóny jsem snila a pořád dokola básnila o tom, jak bych si chtěla pořídit vlastní skialpy. Turistika a lyžování patří, mimo jiné také mezi mé oblíbené aktivity, a já se moc ráda toulám místy, kde cestu znají jen srnky a zajíci. Tak proč turistiku, zimu a lyžování nespojit?
Po dlouhém rozhodování nastala rychlá akce, během jednoho dne jsem měla doma všechno vybavení a v hlavě hromadu plánů. Hned následující den jsem vyrazila.
Auto parkuji na parkovišti nedaleko Karlovy Studánky. U auta si do batohu skládám všechny potřebné věci, včetně lavinového vybavení a termosky s čajem. Legrační situace nastává hned při nalepování pásů na lyže. Asi na třetí pokus se trefuji a pásy sednou jako ulité. Z parkoviště vyrážím nad Údolím Bílé Opavy směrem k Chatě Barborce. Společnost mi dělá parťák Swen, který si výhledy do údolí užívá stejně, jako já. Dnešním cílem je vrchol Pradědu, který na mě vykukuje mezi stromy lemující sjezdovku. Na vrcholu vyzouvám lyže, oddychuji a přemýšlím, kdo je zničený víc. Zda já nebo Swen, který mě vlastně celou dobu do kopce tahal a snažil se mi pomoct. Vtipná situace číslo dvě nastává při sundávání pásů z lyží. Jelikož za prvé, hrozně fouká a za druhé, mám zmrzlé prsty. Vypadám u toho jako kdybych se snažila zkrotit vyplašenou kobru. Cestou dolů si užívám čerstvě napadaný prašan a také okouzlující západ slunce.
