Hola hej!
Zdraví vás holka, kterou zrodily Krušné hory. Ne dobře, zrodili mě rodiče ale celý můj počátek se odehrává v Krušných horách, takže na tom, že tu teď jsem a mohu vám o sobě napsat pár řádků mají jistě taky podíl. Co se jim upřít ale ani trochu nedá, je to, že se postarali o to kým nyní jsem a přezdívka “Krušnoholka” je to nejmenší, co mi v životě Krušné hory daly.
Krušné hory se mi postaraly o nádherné dětství, kdy jsem mohla běhat po loukách a po lesích, jezdit se psím spřežením i na ponících, hrát si na ochránkyni zvířátek a pozorovat housenky, ze kterých jsem doufala, že se nikdy nestanou motýli, protože ty se mi v tý přírodě zas tolik nelíbili. V dospívání mi dali možnost získat tu nejlepší brigádu na světě - instruktorování lyžování a tím mi otevřeli bránu do světa možností a příležitostí.
Ačkoliv jsem si myslela, že můj život se bude odehrávat převážně na cestách s paraglidem na zádech, vždycky mě Krušné hory přitáhly zpět. Až po třetím mém velkém návratu jsem pochopila, že tady jsem opravdu doma a že mi tu nic nechybí. Rozhodla jsem se, že je chci co nejdetailněji poznat. Vyhověli mi… Nalákali do nich pár turistů, kteří se začali ubytovávat v mém hostýlku, který jsem tu začala dávat dohromady a tím mi začali starat o obživu. To nejdůležitější, co mi Krušné hory přivedli jsou vlci, kteří se sem po 200 letech vrátili a já dostala možnost je tu monitorovat a díky tomu tu nacházet ty nejúžasnější místa. Aby vše bylo v rovnováze tak na druhou mísu pomyslných vah “nejdůležitosti” musím přidat i mého Kubu, který to teď se mnou a psí bandou tvoří náš svět.
Snažím se poznávat souvislosti, které se v naší přírodě odehrávají a předávat mé poznatky dalším lidem. Vlci jsou mým hlavním tématem o kterém píši jak na socialních sítích tak veřejně přednáším, s tím mi pomáhá i můj československý vlčák Nukilik, který je hlavní hvězdou všech přednáškových síních i školních učeben a tělocvičen.
Jednou za čas si tu budete budete moci přečíst některý z mých krušnohorských příběhů, i zážitků z výletů do velkých vesniček a měst, které navštěvuji v rámci vlčí osvěty a zároveň se jejich okolí snažím více poznávat, protože právě během těchto cest mi je k užitku můj dlouhou dobu vybíraný baťoh Forsten. A stejně jako je pro “měšťáka” výzvou návštěva přírody, pro mě, holku z lesa je výzvou návštěva města, na které se dívám jinou optikou, než stálý obyvatel.
